Schody do pekla

Vzali nám kořalku

Možná si ještě vzpomenete. V roce 2012 jsme všichni sledovali tzv. metanolovou aféru, kdy se mnoho lidí otrávilo nebo osleplo. Při rozsáhlém vyšetřování nám stát na nějaký čas nařídil prohibici. Tak jsme prožili pár dní bez kořalky a pro velkou část národa to byla pohroma. Pohroma to byla samozřejmě pro zaměstnance likérek, kteří neměli práci a tedy ani mzdu. Ale pláč politiků, že stát přichází o miliardy, mně připadl nepatřičný. Copak ti lidé, kteří si chtěli koupit kořalku a zrovna nemohli, dali své peníze na charitu nebo si je uložili na důchod? Ne, ti je utratili okamžitě za něco jiného, hlavně za jiný povolený méně procentní alkohol a za cigarety. Ale zarážející na celé kauze je jiná věc. 

Zlí kuřáci vers. milí alkoholici

Všichni sledujeme, někteří s pochopením, jiní s nepochopením, boj státu proti kuřákům. Ti „chudáci“ si dnes nemohou zapálit už v žádné budově a ještě jim dají na krabičky ošklivé obrázky. Ale dokáže někdo vysvětlit, proč tak úporně bojujeme proti tabáku a na druhé straně tak podporujeme alkohol? Copak alkohol je mírnější droga? Spíše naopak. Je mnohem tvrdší a nebezpečnější. Ale reklamy na alkohol jsou všude, každá diskotéka inzeruje akce jako vodka-párty, fernet-párty, každý pátý panák zdarma apod., jsme pyšní na světové prvenství ve spotřebě piva, na opilce se často díváme jako na velice zábavné postavy a nezřídka v nich vidíme i hrdiny. Zatímco cigaretové kusovky jsme zakázali, ty alkoholové jsou stále v trafikách k dostání. Nejhorší je ale přístup rodičů. Zatímco kouření svému puberťákovi ještě většinou zakazují, trochu toho alkoholu vesměs tolerují. Vždyť já v jeho věku … že ano. Že je toto krajně nezodpovědný a hlavně nebezpečný přístup, to rodičům asi nikdo nevysvětlí. Alkohol je jedna z nejrychleji návykových drog a je všeobecně známé, že čím mladší je člověk, tím snadněji do závislosti spadne. Ovšem zde je nutné si maličko ujasnit, jak taková závislost vypadá. Mnozí si nesprávně myslí, že závislý alkoholik je pouze ten, kdo se denně motá nebo dokonce válí na ulici. Ne, závislý je každý, kdo svoji, byť malou, dávku potřebuje denně nebo téměř denně, kdo má nepříjemné pocity a velkou chuť, když je den bez alkoholu, kdo si musí dát panáka na kuráž či na uklidnění, kdo vyhledává každou příležitost, při které se může napít, kdo cítí tzv. bažení po alkoholu. Každý lékař každé léčebny by vám jistě mohl dlouze vyprávět, jak těžké delirium tremens si může přivodit člověk, který pil „ jenom“ pár piv denně, ale nepřetržitě mnoho let a pak si třeba zlomil nohu a v nemocnici byl odříznut od své drogy. Kolik pacientů se závislostí se léčí, a přitom si dali jen pár skleniček na různých oslavách či setkáních s přáteli. Proč všichni alkohol nejen tak tolerujeme, ale také propagujeme, nabízíme, vnucujeme?! Zažili jste někdy, že by vám na návštěvě kuřák ihned nabídl cigaretu? Ale že vám někdo automaticky nalije skleničku, to je celkem běžné. A nemusí být ani Velikonoce.

Kdo a proč tedy rozhodl, že jednu legální drogu budeme pranýřovat a druhou, náhodou zrovna tu horší, naopak propagovat a oslavovat.

Co je nejhorší

Tým britského Nezávislého vědeckého výboru pro drogy došel dlouhodobým výzkumem k zajímavému výsledku. Vědci shromáždili hodnocení psychiatrů a jiných lékařů, psychologů, sociologů, policistů a dalších, a seřadili drogy podle míry škodlivosti, přičemž brali v úvahu, jak drogy devastují organismus fyzicky, jak snadno a jak silná na nich vzniká závislost, jakou společenskou škodu napáchají včetně nákladů na léčbu a jak škodí svému okolí. Tak tedy v této „lize“ jasně zvítězil alkohol. Před heroinem, crackem, metanfetaminem a dalšími. Ale my tomu věřit nebudeme, že. Hlavně už nikdy žádnou prohibici, protože bez kořalky se v tomhle hnusným světě žít nedá.

Od alkoholu a tabáku k trávě a ještě dál

Alkohol, stejně jako tabák, je legální droga, snadno dostupná i dětem, laciná (třeba v porovnání s nealkoholickými nápoji!) a téměř absolutně tolerovaná. Jen u řidičů umíme být přísní. Ale taky ne u všech. A co taková marihuana? Je nelegální, tedy zakázaná a můžete být trestaní za její výrobu (pěstování), držení, distribuci. Je horší než alkohol? V něčem jistě ano, ale celkově ne. Rozhodně je mnohem méně návyková (fyzická závislost neexistuje, psychická je slabá) a pokud jde o devastaci organismu, tak za alkoholem hodně pokulhává. A škody způsobené pod vlivem marihuany jsou také zanedbatelné oproti škodám zaviněným alkoholem. I když je nutno brát v úvahu, že alkohol pije daleko více lidí, než kouří trávu. A navíc konopí má prokazatelně i léčivé účinky. Ale pozor! Jen v určité formě, v určitém množství a jen v určitých případech a určitých druhů onemocnění (rakovina, AIDS, roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba, revmatoidní artritida …). Často však i léky z konopí „pouze“ zmírňují bolest nebo nemoc zpomalují.

Při dlouhodobém a intenzívním kouření marihuany může dojít i k trvalému narušení psychiky, výrazně se zvyšuje pravděpodobnost vzniku rakoviny dýchacího ústrojí, THC (tetrahydrocannabinol – účinná látka v marihuaně) zhoubně působí na bílé krvinky a má velmi negativní dopad na pohlavní orgány, může dojít k neplodnosti a impotenci. Co však to je „dlouhodobé a intenzívní“ kouření nechme otevřené. Je to velice individuální.

Mnozí mají k marihuaně podobný přístup jako k alkoholu. Občas to neuškodí, dělá to každý, tak co, v určitých kruzích to patří k jakési normě, zvyšuje to prestiž apod. Alespoň většina mladé generace to takto vnímá. Ale už i velká část generace střední. Rizika nikdo nechce vidět. Ta se týkají jiných. Každý věří, že on to udrží pod kontrolou, že bude mít štěstí a že toho dokáže včas nechat.

Tabák a alkohol jsou jednoznačně vstupními drogami do světa nelegálních drog. Představte si schodiště, kde nahoře jsou abstinenti, na prvním schodě směrem dolů jsou konzumenti alkoholu a tabáku, na druhém pak huliči trávy, na třetím polykači extáze atd. atd. Přes dva schody to bere málokdo, přes tři už nikdo. Ale každý schod vás přiblíží ke schodu dalšímu. A dole je pak bolest, deprese, trvale zničené zdraví, závislost, v krajním případě i smrt, prostě peklo. 

Od rituálu ke konzumu

Drogy, samozřejmě ty přírodní a vesměs halucinogenní, znali lidé už v pravěku a stále je používají národy, kterým my ve své pýše říkáme primitivní. Např. indiáni v Amazonii, užívají halucinogenní přípravky z rostlin, jak to popsal český etnograf Mnislav Zelený Atapana, při svých rituálních obřadech, při oslavách nějakého boha, před velkým lovem, před bojovou výpravou apod. Nikdo si však látku nevezme sám od sebe, ale pouze z rukou šamana, který ji má vyzkoušenou, který přesně zná její účinky a který také ví, komu a jakou dávku může nabídnout. Starší bojovník dostane dávku větší, mladý menší, nedospělý chlapec žádnou neboť by to mohlo poznamenat jeho vývoj. Stejně tak nikdy nedostane dávku žádná žena, protože by to mohlo ohrozit její plodnost. Jakmile obřad skončí, nikoho už nenapadne vzít si halucinogenní látku znovu.  Muži se drogou uvádějí do stavu vytržení (duše od těla).

Stav vytržení je cesta, nikoli cíl, která je má dovést k hlubšímu poznání. A to je právě ten podstatný rozdíl v porovnání s dneškem u nás. Pro naše „huliče“ a „feťáky“ je právě ten stav vytržení cílem. Zkrátka chtějí být chvíli „mimo“, od něčeho někam utéct. Nikdo nepřemýšlí, kam ta cesta vede a co je na jejím konci. Lidé dnes přistupují ke všem drogám, tedy legálním i nelegálním, čistě konzumně, nikdo v nich nehledá něco hlubšího. Tak jako čučí na televizi, do monitoru počítače nebo do mobilu, jako do sebe ládují chipsy a colu, jako hltají zprávy z bulváru, tak stejně přijímají i drogu. Muži stejně jako ženy, tlustí stejně jako hubení,  vzdělaní stejně jako nevzdělaní, inteligence a počet vysokoškolských titulů v tom nehrají žádnou roli.

Týká se nás to nebo ne?

Kouření trávy se v posledních asi dvaceti letech velice rozšířilo. Pochopitelně nejvíce u mládeže a to i u té školou povinné. Byť, jak už bylo řečeno, škodlivější je jistě alkohol, spíše z psychologického  než zdravotního důvodu je marihuana už druhý schod! Nebuďme k tomu nevšímaví. Hlavně rodiče dospívajících dětí by měli být velice obezřetní a měli by si zjistit co nejvíce informací. Měli by vědět, jak se pozná „zhulený“ člověk, kolik peněz a za co utrácí jejich dítě, kde a s kým tráví volný čas apod.

Droga (jakákoli) a dítě, to není nikdy dobře. V porovnání s dospělým je to jako když zatnete sekeru do vzrostlého stromu a do stromku „vánoční“ velikosti.  Abyste porazili ten velký, musíte do něj dobu rubat, na ten malý vám stačí i jeden zásek.

 

A na závěr zajímavost. Víte, jaká je účinnost léčby závislostí? Berte to přibližně, protože přesně se to zjistit nedá, jiné je to rok od ukončení léčby, jiné dva roky, jiné dvacet let. Ale následující čísla jistě nejsou daleko od pravdy.

U alkoholiků se uvádí, že asi 25% z těch, co absolvovali celou léčbu (může trvat až rok) vydrží už trvale abstinovat. Jinými slovy, ¾ se k chlastu vrátí. Někteří první den, někteří třeba po létech. A pokud jde o pervitin nebo heroin, tak se uvádí úspěšnost léčby kolem 5%!  Ovšem ono vyléčení berte s velkou rezervou. Závislost je prakticky nevyléčitelná nemoc. Člověk se může naučit trvale abstinovat a držet nemoc pod kontrolou, ale zbavit se ji nemůže. Je to jako s cukrovkou.

A jestlipak víte, že dispozice k závislosti jsou dědičné? Přitom nemusí jít o závislost na stejné droze.

Ale to všechno bylo o těch nerozumných, tedy o těch druhých.

Napsat komentář

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.